Volejbalová Dřevěnice v roce 2018 zažívá další mezník ve své historii: 65 let od konání prvního velkého turnaje na antukových kurtech a plných 95 let od založení Tělovýchovné jednoty Sokol Dřevěnice, tedy spolku nadšenců, kteří pro vás od počátků nepřetržitě připravují volejbalové zážitky.

Tak jako při každém jubileu chceme spolu s vámi uctít kouzlo naší historie. A tak vznikla myšlenka dát dohromady filmové záznamy, které lemují léta volejbalových klání. Tyto filmové záznamy vám chceme promítnout při příležitosti našich srpnových turnajů a na moderních “fleškách” je také chceme poskytnout těm, kteří se u tu bohatou historii osobně zasloužili.

Už k 50. výročí vznikl filmový dokument z našich soukromých záběrů, který tehdy zasvěceně komentoval sportovní ředitel turnaje Václav Nidrle. Uvědomili jsme si také, že Česká (tedy spíše dříve Československá) televize v minulosti natočila spoustu pořadů z našich turnajů, pořadů, které se určitě nemohly ztratit v dnešním digitálním světě. Navštívili jsme tedy Kavčí hory a k našemu příjemnému překvapení jsme tam našli více, než jsme sami doufali. Už v 50. letech se televize doslechla, že se v naší vesničce koná cosi výjimečného, a natočila velmi cenné záběry z dob první dekády našeho turnaje. No a těch pořadů bylo spousty: krásný je například pořad z deštivé Dřevěnice roku 1983, který komentuje zasloužilý umělec František Filipovský těmito slovy: „Dřevěnice: oživlá idyla obrázků Josefa Lady, kouzlo malebné vesničky u Jičína, kde nenajdete středověký hrad, ale zato volejbalové kurty.“

Dřevěnický volejbalový turnaj má už svou tradici, má neopakovatelnou atmosféru a těžko by hledal sobě rovného ve volejbalovém světě. Již tolik let tato vesnice buduje historii a láme rekordy. Ovšem na tuhle vesničku je každá kniha rekordů malá. Každý rekord má své pozadí, vždyť práce pořadatelů je bez nároku na slávu. Už těch několik let se v Dřevěnici píská, lajnuje a točí limonáda bez slávy, ale zato s radostí a nadšením….

Rezavý kůl a síť plnou vzpomínek, kterou zachytily snímky kamer, pro Vás za TJ Sokol Dřevěnice  zpracovala Helena Bláhová jako výroční film u příležitosti jubilea 65.Volejbalové Dřevěnice. Na moderních záznamových médiích se tento film dostane i všem těm, kteří se o historii našeho turnaje zasloužili. Snad odpustíte kvalitu obrazového a zvukového záznamu a oceníte obsah a naše nadšení, se kterým jsme vám tyto archivní snímky dávali dohromady.

Tak se společně ponořme do historie, tak, jak nám ji archivní záběry připomínají:

V 50. letech patřilo zejména dorostenecké družstvo Dřevěnice k absolutní špičce volejbalistů v celé republice. Do příprav a průběhu turnajů se od počátku zapojovala celá vesnice, občerstvení zajišťovaly místní ženy a stánky s pojmenováním „U sítě“ vznikly tak nějak přirozeně způsobem, že se jejích ráz vlastně doposud nezměnil. Dřevěnický turnaj lákal družstva cenami, dobrou atmosférou, a turnajové odznáčky si tehdy odvezl každý hráč.

Jiří Štál, významná postava v historii Volejbalové Dřevěnice vzpomíná na začátky turnaje: „ Volejbal se u nás hrál za vsí na takovém malém plácku. Pak na jedné schůzi Sokola jsme se rozhodli požádat o pozemek na kurt uprostřed obce. Byli na to různé názory, někdo říkal, že do takové díry na turnaje nikdo jezdit nebude. Nejdřív jsme vybudovali 2 kurty, v roce 54 jsme uspořádali první ročník a přijelo 16 družstev. Potom se každým rokem počet družstev zvyšoval. Když jsme dávali turnaj dohromady, nikoho z nás ani nenapadlo, že z toho vyroste takováto velká sportovní událost.“

Václav Nidrle ve svém komentáři z roku 2003 k historickým filmovým snímkům z 50. let poznamenal, že jde o první a nejcennější záběry tehdejší Dřevěnice. Areál měl samozřejmě jinou podobu, břízy zrovna zasazené, posezení i samotné kurty vypadaly jinak. I doprava na turnaje se lišila od dnešních dnů, v 50. letech převažovaly motocykly, kola, ale hlavně veřejná doprava. Prostě všechno vyspělo a současné kurty by nám mohli leckde závidět.

Nejstarší záběry z 50.let                                  60.léta                                                                      70.léta

V roce 1973 slavila naše tělovýchovná jednota 50 let od založení a v hostinci Na rychtě se uskutečnila estráda. Na této večerní zábavě vystoupili nejen místní účinkující, ale také tehdejší estrádní umělci a především byli oceněni ti, kteří 28. října 1923 místní Sokol založili.

Černobílé snímky pořadu tehdejší Československé televize nás představují takto: „Dráha sem nejede, ale zato zde hrají volejbal. Připravit, zorganizovat a zajistit tak grandiózní turnaj, prostě postarat se o všechny, kteří se do Dřevěnice sjedou, to jistě není žádná maličkost. Každoročně se na tom podílí celá obec od těch nejmenších až po ty nejstarší. Co všechno dokáže taková malá vesnická jednota. O co má méně peněz, o to má více chuti ke hře a sportování.“

A jako poděkování za dosavadní práci všem místním byl televizní pořad Sejdeme se u Vás z roku 1978, který v Jičíně uvedl legendární Josef Zíma slovy: „Dnes Vám, diváci, představíme něco zvláštního, něco výjimečného. Nemusí to být velké město, i když je označováno Mekkou. V této vesnici se koná největší volejbalový turnaj světa. V loňském roce se ho zúčastnilo 387 družstev a během dosavadních 24 ročníků zde startovalo 3791 klubů ze států tří světadílů. Kromě volejbalistů z evropských zemí zde hráli hráči z Kuby a z Alžíru. Tak jen houšť! Dřevěnice mají přece jen 300 obyvatel, ale žijí tady zajímaví lidé.“

Josef Zíma – Sejdeme se v Jičíně

V 80. letech se turnaje staly sportovní událostí, o které dnes můžeme hovořit jako o grandiózní. Stejní lidé, kteří byli u zrodu turnaje, to znamená tři Jiří – Štál, Sůva a Šimánek – Oldřich Lukavec a Josef Kraus organizovali svědomitě velkolepý turnaj.

Mistři i začátečníci si u nás vždy užívali neopakovatelné atmosféry volejbalu pod širákem. Vždyť do jedné kategorie se přihlásilo až 231 družstev. Před organizátory stál tehdy nelehký úkol zajistit, aby si každý, kdo sem v roce 1987 na turnaj přijel, mohl zahrát alespoň 2 zápasy ve skupině. Pak nebylo divu, že bylo na kurtech živo i v době, kdy normální lidé spali. Dobrá nálada se s tmou z Dřevěnice nevytrácela a některá z hřišť, kam už nedosáhlo umělé osvětlení, se přeměnila v taneční parket.

Stany i stánky patří neodmyslitelně k Volejbalové Dřevěnici “odpradávna” 

Po dlouhé noci je ráno nejpřísnější rozhodčí. A co teprve když prší, je účast na turnaji zkouškou oddanosti a věrnosti spoluhráčům, ale i volejbalu. Jen těžko někoho v tuhle chvíli napadne, že aby byly uklizeny odpadky a připravena hřiště, registrována družstva a také něco do žaludku, museli si pořadatelé pořádně přivstat. Stanové městečko se staví i na promoklé louce a registrace k soutěži může proběhnout s deštníkem nad hlavou. Oldřich Lukavec, tehdejší ředitel turnaje, po 16 ti letech ve funkci poznamenal, že díky výborné partě je pro něj ředitelování snazší. „Všechno zvládneme, jen to počasí neumíme zařídit. Déšť je tu asi největší překážkou, no hraje se za každého počasí.“Turnaj v roce 1987 přivítal 589 družstev, dosud rekordní počet. Do Dřevěnice se sjeli lidé z blízka i zdaleka, prvoligoví borci, dorostenky i hráči dříve narození, noví i neznámí hráči a všichni dokázali, že déšť nic nepokazí. Ano, v Dřevěnici se hrála první liga volejbalové radosti a bylo jasné, že se bude hrát dál.

Svou popularitu si turnaje udržely i v 90. létech a Volejbalová Dřevěnice se stala volejbalovou pouťí nejvěrnějších.  A protože každý správný turnaj má spoustu diváků a obdivovatelů, Dřevěnice chce být také dobrou hostitelkou. Dřevěnický obložený chléb je tradiční turnajový kulinářský zážitek, kterého se vyrobí třeba i 3000 krajíců. Na to je potřeba 500kg chleba, 80kg sýra a másla, 150kg rajčat a tak na 2000 vajec.

Extraliga se v Dřevěnici mohla nadechnout pocitu volejbalové volnosti. Na hřištích bojovala družstva žen a mužů těch nejvyšších soutěží a Česká televize zajišťovala přímý přenos utkání. Soustředěné výkony a radost ze hry byly pro pořadatele tou největší odměnou a ředitel turnaje zkonstatoval: „Snažíme se, abychom u nás vytvořili hezké a kvalitní sportovní prostředí. Aby to byl turnaj fair play hry, festival zábavy a aby i nadále byla Dřevěnice Mekkou volejbalistů a abychom udělali dobrou propozici tomuto krásnému sportu, kterým volejbal bezesporu je.“

Dřevěničtí žijí volejbalem léta, nejen na hřišti, ale i v zákulisí. Archivní záběry to jen dokazují, a proto přijměte pozvánku k jejich zhlédnutí a nechte trochu procitnout nostalgii i úctě k tomuto turnaji. Na záběrech uvidíte jednu volejbalovou legendu vedle druhé jako třeba Jana Pauluse nebo Milana Čudu, čestné hosty turnaje, z řad rozhodčích například Milana Karáska, Jiřího Štála – duši sportovního dění Volejbalové Dřevěnice, herce Bezoušku a zpěváka Zímu, sportovní komentátory a mnoho dalších.

Komentátor Jakub Bažant někdy v 90.letech      Legendární rozhodčí Milan Karásek

Rekordy počtu zúčastněných týmů nebyly, nebudou a nejsou cílem pořadatelů. Hlavním krédem zůstane i nadále nechat zahrát pěkný volejbal každému, kdo do Dřevěnice přijede. I proto převzal letos nad turnaji záštitu předseda Českého olympijského výboru, nejen jako uznání nad neuvěřitelným počtem účastníků v uplynulých 65 ti letech turnaje.

To, že se turnaj dočkal již 65. pokračování, je opravdu zásluhou všech, kteří svou pomoc a účast na turnaji berou jako samozřejmost.

Helena Bláhová, Dřevěnice