“Jedeme do Dřevěnic” nebo snad “do Dřeváků”…. to si říkají volejbalisté už drahná léta, o “Volejbalových Dřevěnicích” píší noviny a mluví se o nich každoročně v televizi po řadu desetiletí,  ale nic z toho není pravda. Snad proto, že Dřevěnice může být jen jedna; takzvaná Mekka volejbalu přece nemůže být pomnožná :).

Nejstarším známým místním volejbalistou (co jiného by tady asi mohl dělat, že…) byl vladyka Otík z Dřevěnice…. prostě Otík z vesničky…  Z Dřevěnice proto, že si tu postavil  v roce 1387 dřevěnou tvrz, tedy “dřevěnici”. Prostě jednu dřevěnou boudu, takže je to “TA DŘEVĚNICE”. Možná si myslíte, že to je ta bouda, kde sídlí “mozkové a hlasatelské centrum” turnaje, ale ta byla postavena přece jen o něco později.

Takto pravděpodobně vypadala Otíkova Mikasa

Správu volejbalového areálu po Otíkovi potom převzal Beneš ze Dřevěnice a jeho synovec Havel ze Dřevěnice (1429-1454) , který tenkrát vedl Královéhradecký tým, předchůdce dnešní Slavie Hradec Králové. Havel ze Dřevěnice byl přívrženec císaře Zikmunda, tehdy platícího za jednoho z nejvýznamnějších evropských blokařů (kromě Českého království reprezentoval i Uhry na mnoha volejbalových kláních)

Na konci 15. století rod  vladyků ze Dřevěnice vymřel nebo své rodinné sídlo prodal, tehdejší volejbalové kurty zmizely z mapy světa, proto o nich bohužel nemáme žádné zachované památky. Podívejme se alespoň, jak vypadaly znaky volejbalových týmů té doby:

Historie obce DřevěniceHistorie obce DřevěniceHistorie obce Dřevěnice

Roku 1511 je připomínán jako majitel Jindřich Berka z Dubé, nejvyšší sudí (něco jako hlavní rozhodčí, ale ještě hlavnější než Olda Lukavec dnes) Království českého, který tohoto času v místě tvrze nechal vybudovat pivovar. Byl to velmi rozumný pán, protože věděl, že pivo k letnímu volejbalu patří stejně tak, jako volejbalová síť.

Jenže… přišli zlí pánové. Roku 1621 zkonfiskoval majetek místních pánů, hrajících v českých barvách, rakouský císař Ferdinand II. V témže roce koupil panství od císaře Ferdinanda II.  Albrecht z Valdštejna. Albrecht, jak víme, to byl univerzál par excellence, který opanoval nejen volejbalové dění tehdejší Evropy.

Za vlády Albrechta z Valdštejna nad Frýdlantským panstvím v letech 1621-1634 došlo k modernizaci pivovaru, byly postaveny nové sklepy. Pivovar měl i své chmelnice, 2 rybníky (Hlinovník a Klabzub). V pivovaře byl zaměstnán pivovarský mistr, 2 tovaryši, pomocník, bednář s pomocníkem a zahradník na chmelnice a hlídač násady.

Za  Trauttmansdorffů (od r. 1710 do r. 1945) se vařilo v posledních letech v průměru 30.000 hl piva ročně.  Pivo se jmenovalo Kumburák, vařil se 18° tmavý Kumburák Export, 12° světlé, 10° světlé a tmavé a 9° světlé a tmavé pivo. Pivo  bývalo velmi dobré, neboť voda obsahovala puškvorec. V pivovaře byly velké ležácké sklepy, kam se ze spilky pouštělo pivo do ležáckých sudů přes celý dvůr. K chlazení se používal led ze dvou rybníků, který se ukládal do lednice.

Historie pivovaru ve Dřevěnici

Pivovar v zimě r. 1941

Historie pivovaru a sýrárny ve Dřevěnici

Po roce 1945 byl zbylý majetek Trauttmansdorfů Národním pozemkovým úřadem zkonfiskován a rozparcelován. Pivovar byl  předán mlékárenským závodům v Jičíně. Z piva nám komunisté udělali mléko, a teď už nemáme ani to.

Od té doby jsme odkázáni na pivo našeho sponzora, na společnost Gambrinus. Té ale vzdáváme hold za mnohaletou podporu našeho turnaje nejen v podobě zlatého moku.

Tolik o tom, že … světe div se… děly se u nás občas i jiné věci než volejbal.

Tomáš Bláha, TJ Sokol Dřevěnice