Historie

V Dřevěnici, obci na Jičínsku se dvěma sty obyvateli všeho věku, není škola, kostel, hřbitov ani dráha. Volejbal se tu začal hrát počátkem třicátých let zásluhou středoškolského tělocvikáře Josefa Šťovíčka, který sem jezdil na prázdniny. Hrálo se na jednom pískovém hřišti za vsí. Bylo to ideální místo, hlavně na debly. V roce 1951 vyhráli dřevěničtí dorostenci v Praze celostátní finále Sportovních her vesnické mládeže. Toto družstvo pak v letech 1955 a 1956 už jako muži zvítězilo v celostátním finále DSO a tři odchovanci hráli později i I. ligu: Ladislav Knap za Rudou hvězdu Praha, Miloš Kraus za Bižuterii Jablonec n. N. a Jiří Šimánek za Lokomotivu Nymburk.

V roce 1953 tito muži požádali MNV o přidělení pozemku na hřiště. Ten jim nabídl pole, které mělo dvě chyby - jednak bylo za vsí, jednak z kopce. Odmítli a žádali rovnou louku uprostřed vesnice. Výboři po dlouhém dumání vyhověli se slovy: "Jestli to ale zaroste kopřivami, tak si nás nepřejte." Nepřáli si... V roce 1954 byly vybudovány za přispění MNV a ONV dva antukové kurty podle všech předpisů.

15.srpna 1954 byl uspořádán prvmí turnaj. Přijelo 16 družstev, deset mužských a šest ženských. Muže vyhrála Jiskra Rybitví, ženy Sokol Rosice. Když se kupovaly ceny, zakladatelé Josef Kraus, Jiří Sůva, Jiří Šimánek a Jiří Štál museli sáhnout do vlastních kapes. A pak se modlili, aby nepršelo, aby přijela družstva, přišli diváci. Dopadlo to dobře.

Po turnaji pořadatelé poštou poděkovali za účast a požádali o sdělení případných nedostatků. To dělali několik roků. A také jezdili do jiných míst k získání zkušeností. Řídili se myšlenkou Michelangela Buonarrotiho: "Velká věc se skládá z maličkostí, ale velká věc není maličkost." Každý ročník se objevila nějaká nová věc, pečlivě realizovaná. Počet účastníků se stále zvětšoval. Dřevěničtí museli, ovšem rádi, budovat další kurty, nyní jich je deset. Zpočátku bylo k práci jen několik nadšenců, ale jakmile turnaj dosáhl velkého ohlasu, zapojili se další a další - dnes pomáhá celá zdravá vesnice.

Stovka zúčastněných družstev byla "pokořena" na 12. ročníku (113 týmů), dvoustovka na 16. (205), třístovka na 19. (305), čtyřstovka na 25. (421), pětistovka na 29. (511). V roce 1987 na 34. ročníku, nad kterým převzal patronát Mezinárodní olympijský výbor, startovalo neuvěřitelných 589 kolektivů (!), v dosavadních 44 ročnících celkem 13382 týmů z 21 států a čtyř světadílů.

Pro turnaj je podstatné jednak to, že od začátku až po dnešek pracují všichni organizátoři zadarmo, jednak zřízení kategorie dorostu - na turnaji hrají chlapci, kteří později startují za muže a ještě později za veterány.

V pamětních knihách je množství zápisů. Cituji alespoň dva: "Skvělé prostředí a atmosféra, výborní organizátoři a kamarádi. Jako člověk potřebuje jíst, tak volejbalista potřebuje Dřevěnici," napsal jeden z nejslvnějších hráčů, "kaučukový dědek" Karel Paulus. "Vaše obec se stala místem, kde se setkávají týmy z mnoha států světa a oceňují výbornou organizaci a atmosféru. Jménem Mezinárodního olympijského výboru přeji Sokolu Dřevěnice mnoho úspěchů v práci pro olympijské ideály a posílám všem členům srdečný dík a pozdrav." Podepsán Juan Antonio Samaranch.

Jiří Štál