Zdeněk Kopecký, přes padesát let člen výboru TJ Sokol Dřevěnice a v podstatě dobrovolný správce rozsáhlého sportovního areálu TJ. Srdcař, na kterého je naprosté spolehnutí. Občas taky „zabrblá“, to když ti ostatní Dřevěňáci nejsou tak pracovití jako on. Oba synové hráli za místní klub osm let druhou mužskou volejbalovou ligu, starší Zdeněk je stávajícím předsedou okresního volejbalového svazu, žena Alena nepočítanou řádku let šéfuje místním paním a dívkám pracujícím v kiosku. Na historii výstavby rozsáhlého sportovního areálu ve Dřevěnici se Zdeňká ptá současný ředitel Volejbalové Dřevěnice Václav Nidrle.

Zdeňku, jsi ročník 1947, teoreticky tedy můžeš pamatovat první ročník Volejbalové Dřevěnice v roce 1954. Je to tak ?

Byl jsem tehdy čerstvý školák ale na hřišti jsem při turnaji byl a volejbal se mi zalíbil tak, že se mu v různých formách (hráč, trenér, rozhodčí, funkcionář) věnuji až do dnešních dnů.

Tehdy se hrálo na čtyřech kurtech a přijelo 6 týmů.

Ano, bylo to tak. Přes pochybnosti všech, včetně tehdejšího místního národního výboru, který Sokolům přidělil pozemek uprostřed obce před hospodou Na Rychtě, to byl start v budoucnu slavného sportovního podniku. Tady právě v letech 1953 a 1954 byly vybudovány první čtyři kurty a mohlo se hrát jak „mistrovsky“, tak pořádat turnaje. A pak už to postupně narůstalo jak počtem týmů, tak jejich kvalitou. S tím ruku v ruce samozřejmě musel postupovat i rozvoj areálu, další kurty, klubovna, sociální zázemí, rozhlas, osvětlení či kurty na plážový volejbal.

Kurtů přibývalo, počet startujících družstev si to v podstatě „vyžádal“, v roce 1973 jsme se dostali na stávající počet deset. Vybudovala se ale i klubovna, která byla zásadním způsobem přestavěna v letech 2003-04, a je v ní i ubytovna pro 14 lidí. V roce 2002 jsme dokončili i dva beachové kurty, na kterých jsme zhruba osm sezon pořádali i republikové soutěže. Pak jsme ale tak trochu nestačili tlaku specializovaných „beachových“ klubů, které si ty nejzajímavější turnaje dokázaly v termínové listině zajistit pro sebe, a tak v současné době kurty slouží hlavně při volejbalových soustředěních. Ale ještě zpět. Důležitou věcí bylo osvětlní, které umožnilo dohrávat soutěže až hluboko přes půlnoc. Pamatuji ročník, kdy se finále národních lig mužů dohrávalo v půl třetí v noci a hned v osm hodin ráno se pokračovalo dalšími kategoriemi. Osvětlené máme čtyři kurty pro docela regulérní hru, další jeden pro hru tak trochu světlem limitovanou. Máme také mobilní tribuny, které používáme hlavně při přenosech České televize z elitní třídy mužů.

Dřevěnice není jen Volejbalovou Dřevěnicí, ale pořádá i řadu dalších sportovních akcí…

Je pravdou, že se snažíme vyhovět mnoha zájemců, kteří k nám do Dřevěnice směrují své soutěže. Asi nejdéle k nám přijíždějí postižení sportovci, kteří v rámci hnutí Speciálních olympiád hrají přehazovanou, letos tu byli již po šestadvacáté. Dlouho sem jezdili volejbalisté sdružení v Asociaci sportu pro všechny, policie České republiky, pořádali jsme volejbal vesnických a zemědělských týmů včetně republikové olympiády v roce 1979, doma tady byla žákovská Dřevěnice. Fenoménem poslední doby se ale stal barevný minivolejbal a my se mu poctivě věnujeme už od jeho začátků. Musíme se pochlubit, že například letos u nás na festivalovém turnaji krajského volejbalového svazu nastoupilo ve čtyřech kategoriích (žlutý, oranžový, červený a modrý), celkem 88 družstev a na patnácti minikurtech bylo odehráno skoro neuvěřitelných 280 zápasů. Naše zařízení využívají třeba i volejbalové celebrity, Lubomír Staněk tady každoročně organizuje tři běhy svého kempu, na soustředění sem v závěru prázdnin jezdí i Dansport Praha, řízený Danielem Dvořákem.  

A teď Tě ještě poprosím o současný stav ve sportovním areálu TJ Sokola Dřevěnice.

Z novinek posledních let si návštěvníci určitě všimnou nové asfaltové komunikace přes celý areál a krásného dětského hřiště. Máme i zcela nový rozvod vody pro kropení kurtů i kiosky. Zásadním způsobem máme rekonstruovaný sklad potravin, abychom vyhověli požadavkům hygieny, doděláváme zbrusu nový kiosek, který bude sloužit zejména prodeji nealko nápojů. V minulém týdnu jsme výrazně zmodernizovali také ozvučení areálu.

69.Dřevěnice klepe na dveře – těšíš se ?

Těším se – ale jsem i trochu nervozní, aby vše klaplo. Až ale dorazí moji staří kamarádi hlavně z řad rozhodčích či volejbalových veteránů, všechno ze mne spadne a budu si Volejbalovou Dřevěnici zase užívat.

Ptal se Václav Nidrle

…..

Zdeněk Kopecký (vpravo) s dalším z pamětníků začátků Volejbalové Dřevěnice, Milošem Krausem.