Smlouva se Svatým Petrem byla vůbec to nejdražší pro pořadatele. Dodavatel ji ovšem splnil do puntíku. Nejprve jsme požádali Svatého Petra o pokropení kurtů před turnaji. Zřejmě jsme mu zaplatili až moc, protože kropil opravdu nesmírně horlivě, to tak, že v pátek kolem sedmé hodiny večer byla polovina kurtů pod vodou.

Přestal ovšem kropit právě v okamžiku, kdy nám do Dřevěnice přijížděli první „táborníci“ : v osm hodin tedy první odvážlivci mohli začít se stavbou svých stanových obydlí (pokud ovšem pomineme naše kamarády z německého VC Strausberg, kteří si své stany tradičně postavili už ve čtvrtek), no a hodinu potom jsme nemohli uvěřit svým očím: stany (po dešti) tam vyrostly jak houby po dešti; najednou jich tam bylo plných 70.

Naším dalším požadavkem ve smlouvě se Svatým Petrem bylo, aby o víkendu nepršelo a nebylo takové vedro jako minulý týden, kdy si spousta hráčů stěžovala na úmorná vedra snižující jakýkoli fyzický výkon.  Náš dodavatel se do toho opět pustil s horlivostí sobě vlastní a naservíroval nám na sobotu teploty hodné pozdního října. Hráčům na hřišti možná ale tyto teploty tolik nevadily jako nám, „bafuňářům“.

No – a neděle, ta byla opravdu luxusní. Teploty akorát, slunce také akorát, prostě ideální volejbalové počasí. To přesně do 19.hodiny, kdy jsme s posledním hvizdem ve finále mixů ukončili poslední zápas 64.Volejbalové Dřevěnice. Bezprostředně na to jsme se přesunuli „pod pergolu“, protože se strhnul lijavec hodně podobný tomu z pátečního večera….

Takže díky, Péťo 🙂

 

Tomáš Bláha, TJ Sokol Dřevěnice